fbpx Alexandra Hochmanová | Kamba

Alexandra Hochmanová


Mgr. Ing. Alexandra Hochmanová

PŘEDNÁŠKA | SOBOTA 9. 6. | 13:00 - 14:00

Krize středního věku jako cesta k přirozené rovnováze duše

Mladí se derou vpřed a hledají své místo ve světě. Staří místo mají, užívají jej s radostí nebo hořkostí. A co my uprostřed? Říkají nám sendvičová generace. Co se s námi děje, když vystoupíme na pomyslný vrchol horizontu našeho života a zahlédneme, že některé sny se splnily a jiné ne – a už se asi nesplní… a že shora nás čeká pouze sestup dolů? Máme se starat o děti, nebo o staré rodiče? A kdo se postará o nás? Mám dělat výnosnou práci, když platím hypotéku, nebo poslechnu volání  po smyslu a půjdu dělat něco, co opravdu chci? Signalizují tyhle úvahy opravdu krizi? A co má být tedy jejím „dobrým výsledkem“? Mají muži uprostřed života stejné úkoly a otázky jako ženy? A jaký vliv tahle přirozená vývojová etapa má na partnerství? Jak naložíme se středem života určuje, jak dožijeme jeho zbytek – a to je celá polovina! Pojďte se podívat na závěry, které vyplynuly z kvalitativního výzkumu zaměřeného na to, jak ženy v ČR prožívají střed svého života, co řeší, na jaké otázky hledají odpovědi a co nacházejí. Muži také nepřijdou zkrátka. Termín „krize středního věku“ totiž vymysleli právě oni – a to na základě výzkumů realizovaných pouze na mužských vzorcích. Těším se na všechny, pro které je toto téma aktuální – stejně jako pro mne.

 

WORKSHOP | NEDĚLE 10. 6. | 9:00 - 10:30

Jak si zjednat klid pod vlastní střechou? Rovnováha braní a dávání.

Základní lekce, kterou se učí hlubinní potápěči o zodpovědnosti za druhého člověka v potápěčském tandemu zní: Když má druhý dole pod hladinou potíže, pomáhej mu jen do té míry, abys neohrozil vlastní život. Tato věta ukazuje na jednu z nejdůležitějších dynamik lidského života – rovnováhu braní a dávání.

Umění „postarat se o sebe“ je lekcí, kterou se učíme celý život. Není nikdy hotová a nikdy uzavřená. Proč? Samostatnost je polaritou závislosti a obě tyto „sestry“ sedí na vahách, které měří rovnováhu „braní a dávání“. Morálka a společenské konvence tvrdí, že „dávat“ a sdílet je dobré a žádoucí. Ale je to opravdu tak? Když se podíváte na davy migrantů, sociálně nepřizpůsobivých jedinců, kteří už tvoří celé komunity, které neustále něco požadují – určitě už vás napadlo: a kdo to zaplatí? A co za to dostaneme, když znovu a znovu „pomůžeme“? Protože i „dobrý pocit“ z pomoci se vytratí, když nevidíte úctu a vděk. A je sobectví opravdu tak odporné, jak se obecně tvrdí? Zajímá-li vás, jak měří rovnováhu braní a dávání naše duše, jak vnímá hospodaření s energií, zda sankcionuje plýtvání a jak řeší přemíru dávání a nedostatek braní, je workshop určen právě vám.

 
 
 

  

Těšíme se na vás!